Kulinářské svody
“Na něco se tě zeptám,” začal, jak krájel šťavnatá rajčata. “Jaké je tvé oblíbené jídlo?”
“Filet Mignon,” byla moje okamžitá odpověď, a moje pusa hned zvlhla při pomyšlení na grilované maso.
“Ale nechtěla by jsi jíst Filet Mignon každý den, ne?”
“Samozřejmě, že ne,” Odpověděla jsem, při drcení zázvoru do malé mísy, kterou mi dal.
“A proč ne?” pokračoval, oči měl stále na jeho rajčeti.
“No, hádám, že kdybych ho jedla každý den, tak by nebyl tak speciální, přejedla bych se ho. Všechno dobré věci jsou nejlepší s mírou, nemyslíš?”
“Ano, myslím“ okamžitě odpověděl. “A právě jsi mě přivedla na jednu důležitou pointu.“
“Která je?”
“Monogamie je něco jako jídlo. Pokud jíš stejné věci každý den, tak se ti omrzí. Variace je koření života. Zdá se, že souhlasíš!“
“No,” udělala jsem pauzu, abych zvážila má slova, “Myslela jsem, že mluvíme o Filet Mignon. Neuvědomila jsem si, že moje odpověď bude vzata tak šíleně mimo kontext.” Zvedla jsem obočí a čekala na něj, jak bude pokračovat.
“ Ale rozumíš tomu, co se snažím říct, že? Když jíš to stejné jídlo nebo mrdáš stejného partnera, tak se ti to omrzí. Stane se to moc známé, předvídatelné, nemyslíš?“
“Takže jinými slovy by měla být monogamie zvaná monotónností?“
“Teď to chápeš!” odpověděl se souhlasným úšklebkem. “Přesně moje pointa!”
“Snažíš se mi říct, že podvádíš Kláru?” zeptala jsem se, váhala jestli můj nejlepší přítel se snaží navázat téma, které je více než hypotetické.
“Možná,” řekl jemně, bez kouknutí nahoru. Rajče, které krájel již bylo nakrájeno. Dal ho na stranu a začal pracovat na koriandru. „Nebo možná mě zajímá, co je v menu dalšího. Podej mi tu láhev limetkové šťávy prosím.“ dodal nonšalantně
“Páni Tome, nevím co mám říct. Není to jako, kdyby byla Klára polévka de jour. Jsi s ní ženatý. Výběr se nemění. Udělal jsi rozhodnutí. Je to kousek hráčku každý den!” Nelíbil se mi můj odsuzující hlas, ale tenhle komentář mě překvapil a nevěděla jsem, jak přesně odpovědět. Chce, abych ho podpořila? Logická? Uklidňující?
“Takže Klára je něco jako kousek hrachové polévky, že?” zašklebil se, snažil se trochu zlehčit napětí.
“Klára je jako Filet Mignon, Tome. Je lahodná. Je vele dílem. Proto sis ji vzal. A každý kousek by měl chutnat zítra stejně jako dnes.”
“Vím, že máš pravdu,” souhlasil, míchal thajskou omáčku, kterou udělal a polil s ní kuře. “Ale co když pouze jednou, chci jíst něco jiného. Co když na jednu noc, zkusím chuť jiného masa v mé puse?”
Cítila jsem nečekané zatřepotání na mém hrudníku. Tomáš byl jedinou osobou, o které jsem věděla, že může udělat neškodnou poznámku, která zní smyslně a provokativně, a poprvé za celé tři roky přátelství, jsem začala váhat, jestli zde není nějaká touha po mně.
“Co kdybys mohl? Myslíš, že bys to opravdu udělal?” zajímala jsem se hlasitě.
“Upřímně?” zeptal se, poprvé se mi podíval do očí. “Ano, věřím, že bych chtěl kousek něčeho nového. Královské krabí nohy možná” řekl šibalsky, plácnul mě vlhkým ručníkem po stehnu “Nebo možná pěkná kuřecí prsa,” smál se, hravě se natáhl ke mně s předstíraným pohybem o chycení mé hrudi.
Smála jsem se, ale nebyla jsem si jistá, jestli můj smích je odpovědí na jeho humor nebo se narodily nervózní motýli, které ve mně nyní poletují. Svádí mě? Vidí mě teď můj šéf, jako kus syrového masa, které by rád upravil a naplnil a uvařil v doutnající troubě intenzivní vášně? Zdálo se to pravděpodobné.
“ Co takhle sklenice vína?” Nabídl, nalil dvě sklenice Merlotu, předtím, než jsem odpověděla. Byla jsem si jistá, že tohle je součástí jeho strategie. Nalít mě alkoholem, tak akorát abych ztratila zábrany a poté se vydala vstříc tomuto kulinářskému svádění.
Chtělo to poměrně dost, držela jsem se možnosti jít vpřed. Faktem je, že v ten moment jsem chtěla Toma stejně jako se zdálo, že on chce mě. Byli jsme přátelé už nějakou dobu. Byl hezký, sexy, talentovaný a zábavný. Byl jediným mužem, kterého jsem potkala, který se uměl pohybovat v kuchyni a často mi vařil, když byla jeho manželka na pracovní cestě. Před touto nocí, zde nebylo nic kromě čistého přátelství a trochu neškodného flirtu. Teď, jak jsem seděla na kuchyňském pultu s mou sklenicí Merlotu, mě myšlenka, mé naprosté nahoty a nechání mého přítele objevit mě naprosto jinak, přitahovala.
“Další?” Zeptal se, pohyboval lahví nad mou prázdnou sklenicí. Přitakala jsem, cítila jsem hrozny a napila se vína, cítila jsem jej mezi zuby a spolkla. Moment se zdál být správný. Thajské kuře se vařilo, takže jsme se mohli vytratit do pokoje a udělat si větší pohodlí. Rozhodla jsem se vést, nenechat nic náhodě.
“Tome,” šla jsem odvážně vpřed, “Jak mě vidíš?”
Jeho obličej se zhroutil do nechápavé grimasy.
“Myslím, vidíš mě jako kamarádku … nebo jako položku v menu?”
Grimasa byla nahrazena intuitivním obličejem
“Obojí?” odpověděl na půl otázkou, na půl s jistotou v jeho hlase.
“Takže dnes večer, když bys mohl ochutnat krevety místo Filet Mignon, tak já bych byla krevetou?”
“Můžeš být, čím chceš. Dokud mě necháš tě ochutnat” odpověděl. Opět jeho svůdný hlas zavrávoral mým břichem.
Dala jsem svou sklenici vína na konec stolu a vklouzla do mého křesla. Tomáš šel na kolena, položil své dlaně na má stehna. Zírali jsme na sebe tak dlouho, abychom si ujasnili, že můžeme pokračovat dále.
Tom neohroženě vsunul prsty pod mou sukni a našel mě, dychtivou a očekávající. Mé boky sklouzly na hranu sedadla, posunujíce dopředu, aby cítil teplo, které ze mě sála a můj chtíč.
“Ochutnej mě,” zašeptala jsem, dovolujíc mu, po čem se zdálo, že tak touží. Zvedla jsem svou sukni a otevřela před ním svá stehna.
Jeho teplý dech v mých kalhotkách mě udělal okamžitě vlhkou. Tlak jeho teplých dlaní, držící má stehna otevřená dodalo na úžasnosti a sténání, co přijde. Moje mysl byla plná toho, jak mi sundá kalhotky a ponoří svůj jazyk naplno do mě, kmitajícími pohyby na můj klitoris a lízání mě dokud nebudu jen plná skvělých a opojných šťáv. Zdálo se, že vycítil mou touhu a vylízal všechen můj sex předtím, než opřel do mé křehké vlhkosti. Ječela jsem potěšením, ventilovala téměř vše, jak mi jeho rty šeptali, okřadla jsem po celém těle. Byla jsem doslova plná potěšení a dala jsem mu nohy na ramena tlačila ho svými lýtky do mě. Začal být pomalu velmi nadržený, to mě přivádělo ke křečím. Mé prsty zapletené v jeho vlasech, tlačila jsme ho proti mně, silně, dokud se hučení nezvyšovalo. Lízal můj klitoris s trpělivostí a tempem mistra, dokud jsem neslyšela nic, jen zvuk krve v mých žilách, až k mým bradavkám a klitorisu. Moje kůže se chvěla. Při této noci, která začala jako další jiné, s aromatem thajského kuřete na plotně a moji kundičce v jeho puse, jsem chtěla dát Tomovi chuť něčeho naprosto jiného.
Zdálo se, že to schválil. Jeho rty, hluboké srkání, a rytmické vzdychání prozradili jeho potěšení. Stala jsem se jeho polévkou du jour, jeho hustým, krémovým biskvitem. Zdálo se, že muž, který se živí svým vysoce chutným jazýčkem, by nic nezměnil. Hltal mě, jako bych byla jeho nejlepší kreací. Pokračoval, jako kdyby se bál, že nechá jen kapku v míse. Má stehna se tlačila proti jeho dlaním a mé vnitřnosti se třásly, to nás oba upozornilo, že se má mísa může rozlít. Brzy byly jeho rty a brada pokryty mou vonnou šťávou. Vlny potěchy ho krmili, dokud nebyl plně nasycen, a opřel se o skříň, pohled uspokojení byl vidět po celém jeho obličeji.
“Miluju Filet Mignon,” poznamenal Tom, čímž přerušil trapné ticho, které následovalo. “Ale nikdy nebudu litovat, že jsem zkusil krevety.”
Já toho taky nebudu litovat, myslela jsem si a smála na něj. Mám v plánu mít na skladě krevety, v případě, že by můj nejlepší přítel měl další chutě.
Jaký máte problém?
Líbil se vám tento sex příběh? Nezapomeňte jej okomentovat. Je opravdu zajímavé, co si o tom myslíte.
Související příběhy
Konečně jsem ho přesvědčila, aby jeden víkend přišel, když byla jeho žena mimo město. Vždycky mezi námi bylo sexuální napětí, nicméně, politika společnosti zakazuje jakékoliv vztahy v kanceláři. Často vtipkoval, jak by mě „rozdráždil“ a „ošukal mě...
“Na něco se tě zeptám,” začal, jak krájel šťavnatá rajčata. “Jaké je tvé oblíbené jídlo?” “Filet Mignon,” byla moje okamžitá odpověď, a moje pusa hned zvlhla při pomyšlení na grilované maso. “Ale nechtěla by jsi jíst Filet Mignon každý den, ne?” “...