Manžel se díval, jak jeho žena šuká se sousedem

Léto v jejich čtvrti bylo nesnesitelně horké. Klimatizace v bytě Lenky a Marka rachotila jako starý traktor a sotva zvládala vedro. Lenka seděla na gauči v lehkých letních šatech a ovívala se časopisem, dlouhé blond vlasy se jí lepily na šíji. Marek, její manžel, byl shrbený nad notebookem u jídelního stolu a občas po ní po očku mrkl. Byli manželé pět let a jejich vztah se usadil v pohodlné, ale trochu bezbarvé rutině. Láska nezmizela, ale jiskra — ta, která rozbuší srdce — byla už dávno pryč.

— Marku, dáme si pivo? — Lenka se líně protáhla a šaty jí vyjely nahoru, takže se jí odhalila opálená stehna. Zachytila rychlý záblesk jeho pohledu a slabě se usmála. Ráda ho provokovala, i když nereagoval vždycky tak, jak by chtěla.

— Jo, hned ho přinesu — zamumlal, aniž by odtrhl oči od obrazovky. Byl to dobrý manžel — starostlivý, spolehlivý — ale někdy až moc ponořený do vlastního světa. Lenka si povzdechla, opřela se a nechala myšlenky volně plynout. Bylo jí třicet a měla pocit, že jí život utíká mezi prsty. Práce, domov, občasný výlet za město — všechno bylo fajn, ale chtěla víc. Něco zakázaného.

Pak se ozvalo zaklepání na dveře.

— Kdo to zas je? — zamračil se Marek, odložil notebook a šel otevřít. Lenka líně otočila hlavu, ale uvnitř sebou trhla. Tušila, kdo by to mohl být. Jejich soused Petr — chlap kolem pětatřiceti, široká ramena, sebevědomý úsměv — se v poslední době podezřele často stavoval pro trochu cukru. Nejednou přistihla jeho pohledy: těžké, skoro hmatatelné, když jí sjížděl očima po těle, po prsou, po nohách.

— Čau, sousede — ozval se z chodby jeho hluboký hlas. — Nemáš trochu cukru? Zase jsem ho zapomněl koupit.

Marek jen zamručel, bez známky podráždění. Petr byl jeden z těch, s nimiž se snadno vychází — hlučný, otevřený, vždycky připravený na vtip. Automechanik, potetované ruce, husté strniště a dlaně, které vypadaly, že by dokázaly zlomit cokoli. Lenka se přistihla, jak si představuje ty ruce na svém pase, a horko jí sjelo po páteři dolů.

— Leni, máme cukr? — zavolal Marek, aniž by se otočil.

— Ve skříňce — odpověděla a vstala z gauče. Hlas měla trochu chraplavý a sama si toho všimla. — Já ho vezmu.

Prošla kolem nich a cítila, jak po ní kloužou jejich pohledy. Šaty byly krátké a u skříňky se ohnula o něco déle, než bylo nutné — věděla, že Petr se dívá. Když se otočila s balíčkem cukru, jeho oči na ní visely. Marek už byl zase u notebooku.

— Tady máš — řekla a podržela ruku o vteřinu déle. Jejich prsty se dotkly a tělem jí projel proud. Petr se ušklíbl, pohled měl otevřeně drzý.

— Díky, Leni. Dneska fakt hoříš — zamumlal potichu. Marek to zřejmě neslyšel, ale Lenka zčervenala. Věděla, že to není jen kompliment.

— Ale prosím tě… — odpověděla s úšklebkem, i když v ní všechno vřelo vzrušením. Chtěla, aby zůstal. Chtěla vidět, kam až to zajde.

— Nedáš si s námi pivo? — vyhrkla najednou a překvapila tím i sama sebe. Marek zvedl oči, lehce se zamračil, ale nic neřekl.

Petrovi se úsměv rozšířil.

— Proč ne. Jestli nepřekážím.

— Nepřekážíš — zamumlal Marek, ale v hlase měl něco zvláštního. Lenka ten tón znala — objevoval se, když něco tušil, ale nechtěl to dát najevo.

Posadili se na gauč: Petr s plechovkou piva v ruce, Lenka vedle něj, Marek naproti v křesle. Hovor sklouzl k maličkostem — vedro, auta, sousedi — ale Lenka cítila, jak vzduch mezi nimi houstne. Petr seděl příliš blízko, koleno jí „náhodou“ zavadilo o stehno. Neodtáhla se. Marek je sledoval a v jeho očích se mihlo něco nového — nejen podráždění, ale zvláštní směs zvědavosti a napětí.

— Marku, vadí ti, když si zatancuju s tvojí ženou? — řekl Petr, když ze reproduktorů začala hrát pomalá písnička. Lenka ztuhla, srdce jí bušilo. Byla to výzva. Podívala se na Marka a čekala, že to odmítne, ale on jen pokrčil rameny.

— Klidně — řekl a v hlase měl něco, co u něj ještě neslyšela. Jako by sám chtěl vidět, co se stane dál.

Petr vstal a podal jí ruku. Lenka se zvedla, kolena se jí třásla. Pomalu se začali pohybovat do rytmu hudby, jeho ruka jí spočinula na pase — o něco níž, než by měla. Cítila teplo jeho těla, vůni kolínské smíšenou s něčím ostrým a mužským. Marek se díval a Lenka si najednou uvědomila: on to jen netrpí. Jemu se to líbí.

— Jsi nádherná, Leni — zašeptal jí Petr do ucha tak tiše, aby to Marek neslyšel. — Chtěl jsem ti to říct už dávno.

Neodpověděla, jen se k němu přitiskla. Tělo se hýbalo samo, hlava byla prázdná. Cítila, jak jeho ruka sklouzává níž na její stehno, a nezastavila ho. Marek pořád sledoval, pohled měl těžší, skoro hladový.

— Marku, jsi v pohodě? — zeptal se Petr, aniž by ji pustil. — Nevadí ti, když tvoji ženu poznám trochu blíž?

Lenka ztuhla a čekala výbuch. Ale Marek jen polkl a řekl tiše, pevně:

— Dělej, co chceš.

To byl zlom.

Petr ji přitáhl k sobě a políbil ji — drsně, hladově, přímo před Markem. Lenka odpověděla bez přemýšlení, ruce se mu ovinuly kolem krku, tělo se k němu přitisklo. Cítila jeho ztvrdlý penis přes džíny a ještě víc ji to rozpálilo.

— Leni, jsi si jistá? — zeptal se Marek, ale v hlase neměl protest. Jen zvláštní, skoro bolestnou prosbu.

— Ano — vydechla, aniž by přerušila polibek. — Chci to.

Petr se odtáhl a podíval se na Marka s posměšným úsměvem.

— Tak co, Marku — budeš se dívat, jak ti šukám ženu?

Marek neodpověděl, jen zatnul pěsti. Ale nezvedl se. Neodešel. Zůstal sedět — a Lenka si uvědomila, že to chce stejně jako ona.

Petr ji strčil na gauč. Spadla na záda, šaty se jí vyhrnuly. Kalhotky už měla mokré a nesnažila se to skrýt. Petr je stáhl jedním pohybem a odhalil její klín. Přejel jí prsty po kundě a Lenka hlasitě zasténala. Marek se díval, těžce dýchal, oči se mu leskly.

— Jakou máš šťavnatou ženu — řekl Petr, když si rozepínal džíny. Jeho penis vyskočil ven — velký, silný, s naběhlými žilami. Lenka si instinktivně olízla rty.

— Chceš ho, co?

Přikývla. Přitáhl ji k sobě a ona ho vzala do úst, hltavě ho kouřila, pomalu, vychutnávala si, jak jí plní ústa. Marek se díval a ruka mu sjela do rozkroku.

— Ošukej ji — řekl najednou, hlas se mu třásl.

Petr se zasmál.

— S radostí.

Otočil ji na všechny čtyři. Roztáhla nohy, mokrá a připravená. Vnikl do ní jedním tvrdým přírazem a Lenka vykřikla slastí. Šukal ji tvrdě a hluboko, ruce jí svíraly boky, zatímco bez zábran sténala. Marek se díval, ve tváři směs bolesti a vzrušení — a ji to ještě víc vzrušovalo.

— Podívej se, jak ji šukám — zavrčel Petr. — Teče jako děvka.

Orgasmus se zvedl jako vlna. Lenka vykřičela, zatnula prsty do gauče, zatímco Petr vystříkl a naplnil ji spermatem. Vytáhl ho a ona se sesunula na gauč, třásla se. Semeno jí stékalo po stehnech.

Podívala se na Marka.

— Pojď sem — řekla tiše. — Vylízej mě.

Zaváhal jen vteřinu. Pak si klekl a přitiskl ústa k její kundě, slízával z ní Petrovo sperma. Lenka znovu zasténala. Petr se díval s úšklebkem a Marek jako by ztratil veškerou kontrolu.

Když to skončilo, bylo ticho.

— Kdyby něco, zavolej — hodil Petr přes rameno a odešel.

Lenka a Marek zůstali sami a dívali se na sebe. Čekala, že něco řekne, ale on ji jen pevně objal, jako by se bál, že ji ztratí.

— To bylo… — začal.

— Neuvěřitelné? — podívala se mu do očí.

— Ano — vydechl. — Neskutečné.

Nevěděli, co bude dál, ale oba cítili, že jejich život už nikdy nebude stejný.