Stopařka — nabral jsem ji a ojel

— Slečno, kam jedete?

— Musím do Brna – trochu zmateně odpověděla dívka – zmeškala jsem svůj autobus a dnes se tam nutně potřebuji dostat, nevím, co mám dělat.

— Můžu vás vzít s sebou, taky tam jedu, právě hledám spolucestující, abych nejel prázdný.

— Opravdu!? – její oči se rozzářily – moc byste mi pomohl, řekněte, kolik vám budu dlužit za cestu?

— Svezu krásnou dívku za cenu jízdenky, když mi slíbíte příjemnou konverzaci po cestě – natáhl jsem ruku k její tašce, abych jí pomohl ji odnést k autu.

— Skvělé, děkuji vám, jsem ráda, že jsem vás potkala – šla za mnou, trochu pozadu.

Den ve skutečnosti od samého rána nebyl moc dobrý. Už několik let pracuji v přepravě cestujících a někdy se stávají dny, kdy se vůbec nedaří. Ráno jsem našel spolucestující, kteří jeli se mnou do Prahy, v plánu bylo do oběda vyřídit své věci a pak se s novými spolucestujícími vrátit domů. Ale nevyšlo to, jak už jsem říkal, po několika hodinách čekání na autobusovém nádraží jsem se rozhodl jet domů sám. Bylo už skoro osm večer a cesta trvá asi tři hodiny, čekat už nemělo smysl. Právě odjel poslední autobus plný cestujících do mého města a bylo jasné, že už žádní spolucestující nebudou. Ale pak jsem ji uviděl, vyšla z budovy nádraží úplně zmatená, téměř brečela a rozhlížela se kolem. Napadlo mě, že bych se měl zeptat, co se stalo, možná budu moct pomoct, a ukázalo se, že jsem udělal dobře, že jsem k ní přišel.

I když byla trochu plnější, vypadala přitažlivě, měla nádherné velké poprsí, to bylo první, čeho jsem si na ní všiml. Dlouhé vlasy upravené do účesu, upravené nehty, nenápadný make-up a celý její vzhled naznačoval její skromnou povahu. O takových dívkách se říká – šedá myška.

Usadili jsme se na předních sedadlech a vyrazili na cestu. Rozhovor byl zpočátku trochu kostrbatý, nejistý.

— Mimochodem, jmenuji se Marek – s úsměvem jsem se na ni podíval, snažil jsem se uvolnit atmosféru.

— Anna – tiše odpověděla skromná dívka.

— Anno, neboj se, dovezu tě v pořádku, jezdím po téhle trase každý den a za volantem jsem už dlouho, pokud ti to nevadí, pustím hudbu!?

— Ano, samozřejmě, hudba v autě vytváří příjemnou atmosféru – přikývla Anna.

— Souhlasím, pustím ji potichu, aby nás nerušila v rozhovoru.

— Dobře.

Zdálo se, že ji není možné rozpovídat, byla velmi tichá a trochu rozpačitá z toho, že jsme v autě sami. Nenápadně jsem se na ni díval, ve tmě podzimního večera byla její tvář krásná, dlouhé řasy přitahovaly pohled a plné rty se leskly v měsíčním světle. Začaly mě napadat velmi neslušné myšlenky, samozřejmě jsem se snažil držet zpátky a pokračoval v nenuceném rozhovoru.

— Anno, omlouvám se za osobní otázku – po půl hodině rozhovoru jsem se přece jen odvážil zeptat – máš přítele?

— Nemám – odpověděla – a proč se ptáte?

— Jsi velmi zajímavá dívka, příjemně se s tebou mluví, chtěl jsem vědět, komu se tak poštěstilo.

— Marku, přeháníte.

— Vůbec ne, spíš to zlehčuji, upřímně řečeno jsi velmi přitažlivá, omlouvám se za svou drzost – řekl jsem a sledoval její reakci. Ta přišla okamžitě, její tváře zrudly, lehce si kousla ret a já jsem na ni jen zíral.

— Nemáte snubní prsten, máte přítelkyni!? – ještě více se zarděla, podívala se na mě a rychle odvrátila pohled.

— Ne, jsem svobodný. Takže ti s čistým svědomím můžu říct, že se mi líbíš.

Rozhovor byl pomalý, byla tak skromná, čím dál víc se mi to líbilo, její velká prsa se zvedala při každém nádechu, měl jsem štěstí, že silnice byla prázdná, mohl jsem se rozptylovat pohledem na svou spolucestující. Do hlavy se mi hrnuly jedna neslušná myšlenka za druhou, chtěl jsem každou z nich uskutečnit.

— Marku, můžeme se na chvíli zastavit na benzínce!?

— Samozřejmě, stejně potřebuji natankovat.

Zastavili jsme na benzínce, ona si odskočila, já natankoval, koupil vodu a čekal na ni. Ve světle jasného osvětlení se objevila asi za pět minut, znovu říkám, i přes svou plnější postavu se pohybovala velmi lehce, její boky byly poměrně široké, ale všechno to působilo harmonicky, dokonale je obepínaly úzké džíny a její prsa se skrývala pod přiléhavým rolákem. Vzrušovala mě a opravdu se mi začala líbit, chtěl jsem ji.

— Koupila jsem nám kávu, abychom cestou neusnuli! – podala mi horký kelímek espressa Anna.

— Děkuji, to je přesně to, co potřebuji, den byl dlouhý.

Pokračovali jsme v cestě, káva byla horká, nechal jsem svou v držáku, aby vychladla, a ona se opřela do sedadla a vychutnávala si své latte. Čím dál častěji jsem se přestával soustředit na cestu, zdálo se, že se trochu uklidnila a uvolnila. A já jsem se rozhodl, že ji za každou cenu přemluvím, aby se svlékla a měli jsme sex.

Náhoda mi pomohla v mém záměru, ve světlech reflektorů se něco náhle objevilo před autem, musel jsem brzdit, abych nenarazil. Anna se setrvačností naklonila dopředu, zadržena bezpečnostním pásem, přesto si polila oblečení kávou. Na svetru se objevila velká skvrna, zajel jsem ke kraji silnice.

— Anno, promiň, nějaké zvíře přeběhlo přes silnici, nepopálila ses?

— Ne, ale svetr je zničený, mám v tašce košili, můžu se převléknout? V mokrém svetru se jede nepohodlně.

— Ano, samozřejmě, můžu vystoupit z auta, jestli chceš.

— Jen si přesednu dozadu a rychle se převléknu, abychom neztráceli čas. Jen se nedívej – poslední slova řekla s takovou něžností, že se samozřejmě nedívat bylo nemožné.

Vyšla z auta, z kufru si vzala košili a posadila se na zadní sedadlo, v přítmí interiéru byly její pomalé pohyby jako pozvání. Já jsem, aniž bych odtrhl pohled od zpětného zrcátka, ji pozoroval, viděla to a zdálo se, že se jí líbí, že ji sleduji. Sundala si svetr, bílá krajková podprsenka držela její nádherné poprsí, byla poloprůhledná a viděl jsem obrysy bradavek, v mých džínách začínalo být těsno.

— Anno, nepotřebuješ pomoct!? – s úsměvem jsem dál nestydatě sledoval zrcátko.

— Chceš mi pomoct zapnout košili? – zasmála se, zčervenala a podívala se na mě – slíbil jsi, že se nebudeš dívat.

— Promiň, ale jsi příliš krásná, nemohl jsem se ovládnout, ale moje nabídka pomoci stále platí – jednou rukou jsem si upravoval kalhoty.

— Nemyslíš, že spěcháš? – aniž by si oblékla košili, dál se na mě dívala a lehce si kousala spodní ret.

Otočil jsem se k ní, uvědomil jsem si, že teď můžu uskutečnit to, na co jsem myslel už před hodinou.

— Přijde mi, že ani ty nespěcháš s oblékáním, a to mě provokuje – rozhodl jsem se být trochu důraznější.

— Nechci, abys o mně smýšlel špatně, ale líbil ses mi už na nádraží, byla jsem víc zmatená z toho, že jsi ke mně přišel, než z toho, že mi ujel autobus.

— V žádném případě si o tobě nemyslím nic špatného, jsme dospělí a všechno chápeme. Ale právě teď se mi zdá, že se naše přání shodují!?

— Nezdá – její tváře hořely a její dech se zrychloval, snažila se uklidnit.

— Dovol mi trochu popojet z cesty, abychom nepřitahovali pozornost!?

— Ano, souhlasím, tady to není vhodné místo.

Rychle jsem se rozjel, nedaleko vedla cesta směrem k jezeru, tam v tuto dobu určitě nikdo nebyl. Zaparkoval jsem, zhasl světla, v autě byla větší tma, ale jasná obloha a téměř úplněk dostatečně osvětlovaly interiér.

— Můžu si přesednout k tobě, Anno!?

— Je to tvoje auto, můžeš si v něm dělat, co chceš.

— Teď jsi mi dovolila až moc, nemáš strach? – už jsem vystupoval a spěchal k zadnímu sedadlu.

— Jsem si jistá, že mi neuděláš nic špatného – odložila mokrý svetr stranou, aby mi uvolnila místo.

— Nic špatného určitě ne, doufám, že něco dobrého, pokud nebudeš proti?

— Ráda bych věděla, co považuješ za „dobré“ – pořád byla rozpačitá, ale její touha byla zřejmá.

— Chci tě nejdřív políbit – přisunul jsem se blíž a vzal ji za ruku.

Poddala se mi překvapivě snadno, lehce jsem se na ni naklonil, přitlačil ji k sedadlu, polibek byl dlouhý, hrála si jazykem s mým, několikrát jsem ji jemně kousl do rtu, pokaždé se zachvěla, ale ani na okamžik se neodtáhla. Jednou rukou jsem ji držel za krk, druhou jsem už svíral její velké, pevné prso, podprsenka mi překážela, chtěl jsem ji sundat hned.

— Můžeme ji sundat?! – stahoval jsem ramínko z jejího ramene.

— Můžeme – krátká odpověď zazněla vzrušeně.

Přejížděl jsem jí po zádech od krku ke sponě podprsenky a cítil, jak se třese. Tři háčky povolily, napnutá látka pomalu sklouzla z jejích prsou na kolena. Dívala se na mě s lehkým strachem, ale nic neříkala, já jsem obdivoval její ztvrdlé bradavky, jemně je svíral prsty, pak jsem je postupně líbal a lehce olizoval, chtěl jsem, aby byly vlhké.

— Máš úžasná prsa – povzdechl jsem si a znovu je líbal.

Anna jen tiše zasténala, to stačilo, abych pochopil, co chce dál.

Rozepnul jsem jí džíny, musel jsem ji požádat, aby se trochu nadzvedla, abych je mohl stáhnout, tak těsně jí seděly na bocích, kalhotky byly vlhké a její intimní partie dokonale hladká. To všechno jsem cítil, když jsem mezi její nohy vsunul ruku. Nepřestával jsem ji hladit po prsou a zároveň jsem ji dráždil dole, stiskem prstů, byla vzrušená z každého doteku, chtěl jsem pokračovat prsty, ale potřeboval jsem se uvolnit.

— Musím si sundat džíny, je mi hrozně těsno – opřel jsem se vedle ní a rozepínal pásek a zip, ona to sledovala, nohy měla stále roztažené, ani se nepohnula.

Nadzvedl jsem se, stáhl džíny i spodní prádlo a odhalil se, vzal jsem se do ruky a ukázal jí.

— Bude to stačit?! – zeptal jsem se s úsměvem.

— Působivé – nespouštěla ze mě oči.

— Dotkni se, chci cítit tvoje ruce – vzal jsem její ruku a položil ji na sebe.

Její jemná ruka mě sevřela, prstem přejela po špičce a sklouzla dolů ke kořeni. Znovu jsem ji přitáhl k sobě, musela se hodně naklonit, políbil jsem ji znovu, její rty byly trochu suché, ale stále plné a horké, právě to mi teď chybělo. Vlasy se jí trochu uvolnily z účesu, jednou rukou jsem je shrnul a sklonil její hlavu dolů, poddala se a zdálo se, že ví, co chci.

Nebyla příliš zkušená, ale způsob, jakým se pohybovala, to vyvažoval, byla téměř položená na sedadle, já jsem se naklonil a rukou znovu našel cestu mezi její nohy. Přitáhla nohy k sobě, teď jsem ji mohl volně dráždit, což jsem také dělal, aniž bych přestal určovat rytmus. Několik prstů sklouzlo dovnitř, zasténala, ale nepřestávala. Pohyby byly stále rychlejší. Snažila se zvednout, ale zastavil jsem ji, nedovolil jsem jí se odtáhnout. Téměř okamžitě dosáhla vyvrcholení, i když já jsem teprve začínal. Zvedl jsem její hlavu, její řasenka byla trochu rozmazaná, rty měla pootevřené, zavřela oči a užívala si první orgasmus.

— Chci do tebe – zašeptal jsem a dal jí najevo, že se má otočit zády ke mně.

V omezeném prostoru auta nebyly takové pohyby úplně pohodlné, ale byla to nejvhodnější poloha, jedna její noha byla pokrčená a opřená o sedadlo, druhá na podlaze, nohy měla co nejvíc roztažené. Trochu jsem roztáhl její boky a přejel mezi nimi rukou, znovu jsem ji dráždil prsty, tři prsty byly uvnitř, dalším jsem se pokusil proniknout jinam, vykřikla, pochopil jsem, že ji to bolí.

— Tam ne? – pokračoval jsem a ptal se.

— Nikdy jsem to nedělala – zasténala a pevně se držela sedadla.

— Dobře, třeba jindy, pokud budeš chtít.

Vytáhl jsem prsty a prudce do ní vnikl, hlasitě vykřikla, bylo tam velmi těsno, ten pocit byl silný. Naklonil jsem se na ni a začal se pohybovat intenzivněji, každý pohyb byl tvrdší, rukama jsem dosáhl na její prsa a svíral je, což vyvolávalo ještě hlasitější reakce, téměř křičela a to mě přivádělo k šílenství. Znovu dosáhla vrcholu, její tělo bylo slabé a poddajné, mohl jsem ho vést podle sebe. Položil jsem ji na záda, jednu nohu jí zvedl výš a znovu do ní vnikl, tiskl jsem se k ní celým tělem, její prsa se pohybovala při každém pohybu. Jednou rukou jsem ji držel za vlasy a líbal ji dlouhým vášnivým polibkem. Vyvrcholil jsem po dlouhé době, úplně ji vyčerpal.

— Jsi úžasná – padl jsem na sedadlo a snažil se popadnout dech. V autě bylo dusno a okna byla zamlžená. Pootevřel jsem okno, vzal vlhčené ubrousky a pomohl jí se očistit. Mlčky jsme se dali do pořádku, když si oblékala podprsenku, požádala mě, abych ji zapnul. Ruce se mi třásly, rozepnout ji bylo jednodušší, než ji zapnout, nepovedlo se mi to napoprvé, zasmála se a řekla, že svlékat umím lépe než oblékat, a já jsem se nehádal.

— Nevadí ti, když auto trochu vyvětráme? – vystoupil jsem na čerstvý vzduch a otevřel dveře.

— Ano, je potřeba vyvětrat, jinak nebudeme moct jet – vyšla za mnou.

Stála u kapoty auta, upravovala si oblečení a dívala se na mě. Pocítil jsem k ní nával něhy, přišel jsem k ní, objal ji kolem pasu a znovu ji políbil, objala mě kolem krku, čas se zastavil. Bylo to neuvěřitelné, ale po patnácti minutách jsem byl znovu připraven.

Nečekaně to pokračovalo venku. Otočil jsem ji k autu, naklonil ji a znovu do ní vnikl, tak hluboko, jak to šlo. Snažila se zvednout, ale držel jsem ji a pokračoval, hlasitě reagovala, ale nakonec se poddala a znovu dosahovala vrcholů. Byla tak poddajná. Těsně před koncem jsem ji otočil čelem k sobě, požádal ji, aby se sklonila a ona beze slov vyhověla.

O něco později, když jsme už projížděli poslední kilometry cesty, jsme se domluvili, že se znovu uvidíme, tentokrát na skutečném prvním rande. Stálo za to pokračovat v našem seznámení, to, co se mezi námi stalo, slibovalo pokračování.